Jogínka z Lipové-lázní Martina Utíkalová: Žít, prožívat, milovat

V jejich větách se často objevují slova cesta, poznání a změna.  Sama sebe nazývá poutníkem života, který se nikdy nezastaví. Změna je pro ni život (v tomto případě doslova), i když často může být bolestivá a nejde ji třeba udělat hned.  Zajímá ji spousta věcí, miluje lidi, cestování, různé kultury. Na své cestě opustila úspěšnou kariéru v oboru, který jí přestal vyhovovat, vzdala se divokého života plného večírků, aby si splnila svůj sen – cvičit jógu a vybudovat vlastní jógovou praxi. A jak jsem měla možnost při tomto rozhovoru Martinu poznat, je mi jasné, že tím její cesta ještě rozhodně nekončí…

Právě tohle mě na Martině asi nejvíc zaujalo, překonání strachu z neznámého a z možného neúspěchu, opuštění starých jistot a života, který člověku třeba úplně nevyhovuje a může v něm být nešťastný, ale cítí se v něm relativně bezpečně, je na něj zvyklý a umí v něm prostě pohodlně existovat. Ani pro Martinu nejsou její změny určitě jednoduché, provází je obavy a někdy třeba končí i nezdarem, mohou být dost bolestivé nebo uspokojení z nich se dostaví až za dlouhou dobu, ale nelituje jich.  Žije totiž život takový, jaký opravdu chce.

Tento rozhovor jsme vedly jednu letní neděli v Ostružné v Pivovaru Cestář, kde Martina také mívá své jógové lekce.  Bylo zavřeno, ale občas se přece jenom někdo zastavil. Zatímco mě tohle malé vyrušení vždycky vytrhlo ze soustředění a chvíli mi trvalo, než jsem se do rozhovoru opět ponořila, Martina byla koncentrovaná pořád stejně, nic ji nedokázalo vyrušit a ovládnout její pozornost víc, než by sama chtěla. O tom proč to tak bylo a o spoustě jiných zajímavých věcí z Martinina života se můžete dočíst v tomto rozhovoru.  

 


Jaká byla tvoje cesta k józe?

Jógou jsem se začala zabývat zhruba před devíti lety, když mi bylo nejhůř. Měla jsem jednak zdravotní potíže a postupně jsem nebyla spokojená ani se svým životem a vztahem, ani se svou prací. Jóga pro mě znamenala nový začátek, díky ní jsem se posunula tam, kde jsem teď. Našla jsem si jednoho jogína, aby mi pomohl od fyzických bolestí. Vyžadoval disciplínu – začneš cvičit, přestaneš dělat tohle a támhle to.

Byla jsem člověkem žijícím typickým byznysovým životem, stravovala jsem se všelijak, chodila po večírcích a byla jsem přesvědčená, že takový přísný režim nedám. Také se mi ze začátku zdálo, že terapie stojí moc peněz. Ale dodnes mám v hlavě jeho větu, která pro mě měla zásadní význam. „Takže když chceš jet na dovolenou, dát si drink, koupit si drahý telefon nebo auto, tak ti peněz není líto, ale do svého zdraví investovat nechceš?“

Jóga mi postupně začala měnit život a definitivně mi ho pak změnila Indie. Ale změna samozřejmě nenastala hned, musela jsem celý ten proces prožít a všechny věci se děly postupně.  Jóga mě dovedla ke mně, pomohla mi poznat, kým vlastně jsem, vytáhla mě z naučených programů, ze systému.

Díky Hatha józe jsem se naučila pracovat se svým fyzickým tělem a díky Kundalíni józe jsem objevila svůj skrytý spirituální potenciál.  Rodina, škola, práce nás někam vedou, přikazují nám, co máme dělat, co naopak nesmíme, neměli bychom a my posloucháme. A buď nám takový život vyhovuje, nebo to máme jinak a poslouchat nechceme a třeba ani nevíme proč. V józe se ztišíme a najednou začneme vnímat sebe, svoje emoce, pocity. Tohle jsou pro nás přirozené věci, které jsme v průběhu života zapomněli.

 

A kam tvoje cesta dál směřuje?

Jsem v přelomovém období, kdy jsem po více než dvaceti letech odešla z byznysu, opustila jsem kariéru obchodního zástupce a vydávám se cestou terapeutické praxe vycházející z východních filosofií. Při této praxi bych chtěla požívat jógu, jógové terapie, masážní terapie,  soundhealing apod.

Před několika lety se se mnou moje práce začala postupně bít morálně, fyzicky, celkově. Ta práce mě ničila a začala pro mě postrádat smysl. Telefon, počítač, pracovní doba od osmi do nekonečna. Právě tehdy jsem se rozhodla, že budu jógu dělat i veřejně. Získala jsem akreditovanou certifikaci. Začala jsem předcvičovat v Ostružné a potom ve Schrottových léčebných lázních v Lipové, což byl můj velký sen. Vedení Schrottových léčebných lázní se zase líbí můj přístup ke zlepšení kvality lidského života a hlavně zdraví. Tvořím vlastní malé jógové studio s názvem „Probuzení“.

 

Na co se ve svém jógovém studiu „Probuzení“  chceš zaměřit?

Praktikuji nauky, které vycházejí z východních jógových filosofií a lahodí našemu tělu i duši. Základem je jóga a jógové terapie orientované na určité problémy klienta. Být lektorem jógy mi nestačí. Podstatné je pro mě právě slovo probuzení, proto jsem si také vybrala tento název. Chtěla bych svým klientům pomoci zlepšit kvalitu života, pomoci jim dojít ke své podstatě.

Žít, prožívat, milovat, otevřít své srdce, být zdravý, spokojený  – to jsou podle mě ty nejdůležitější věci. Každý máme svůj těžký batoh, který s sebou vláčíme. Každý ho má. A já bych jej chtěla pomoci odlehčit. Všichni čas od času nebo i dlouhodobě zažívají nějaké trápení. Tlak moderní doby je obrovský a mnohdy jej přestáváme zvládat. Všude slyšíme slova jako musím, spěchám, nemůžu. Lidé jsou v zajetí svých prací, hypoték, vztah. Jsou unavení, vystresovaní, bolí je záda a nemají prostor žít svůj život a mít se rádi. Je normální, že se člověk trápí, děje se to, ale dá se z toho také vyjít. Máme neskutečnou obrovskou životní sílu a tuto sílu je potřeba podpořit.

 

Je tvoje působení ovlivněno zdejším prostředím?

Určitě. Cvičili jsme třeba jógu na Šeráku. Chata Jiřího má neskutečnou energii, vždycky mě to tam táhlo. Okolí je nádherné, prostě jóga v oblacích. Jsou tady krásná místa, plná pozitivní síly a chtěla bych s nimi pracovat. Jsem přesvědčená, že když se spojí jóga, masáže, ajurvédská kuchyně a zdejší prostředí, je to nezapomenutelný zážitek. Jóga a hory jsou úžasným spojením.

Mám ráda spoustu míst na Jesenicku, např. Anenské údolí, Račí údolí a Tančírnu u Javorníka, Ranč Orel v České Vsi, Praděd, Ostružnou a další…

Právě zdejší krásné prostředí mě také utvrdilo v  přesvědčení, že jóga patří ven. I v Indii se cvičí venku. Ale není vždy jednoduché, přesvědčit o tom ostatní. Jistým způsobem je totiž potřeba vyjít ze svého komfortu, komfortu uzavřené tělocvičny, kde člověka nic neruší.

Venku fouká vítr, svítí slunce, létá hmyz, může Vás někdo pozorovat, není tam ticho, obklopuje vás hodně vnějších podnětů, které mohou narušit pozornost. Ale o tom to právě je, naučit se koncentrovat, ponořit se do sebe a najít si svůj prostor úplně všude, kde se člověk nachází, nejenom v tichém bezpečí jógového studia. Pracuji s klienty tak, aby myšlenky neovládaly je, ale oni se naučili ovládat své myšlenky, ať už jsou kdekoliv.

 

Jak ses do Lipové vlastně dostala?

Původně pocházím z Olomouce a jak už to tak často bývá, důvodem mého příchodu do Lipové byl vztah. I když už v něm nejsem, jsem neskutečně vděčná, protože se mi tady otevřely obrovské věci. Děkuji! Přišla jsem do Lipové a zůstala tam. Musím však přiznat, že život tady na Jesenicku není vždy úplně jednoduchý. Je to hodně těžký, zatížený kraj. I lidé jsou tady dost zavření do sebe a mnohdy není lehké se s nimi sblížit. Rozhodně bych ale neměnila.

 

Jezdíš často do Indie?

Do Indie mě to táhlo od té doby, kdy jsem začala s jógou. Chtěla jsem ji tam cvičit, udělat si mezinárodní kurz, plánuji totiž pracovat i v zahraničí. Nicméně moje první cesta do Indie nebyla za jógou, ale za poznáním. Do chrámu Ekam. Tím začala další obrovská změna v mém životě, cesta k sobě.

Ekam je jedno z  energeticky nejsilnějších míst na naší planetě. Těžko se o tom vypráví, musí se to prožít. Prostě tam jít a být. Do chrámu Ekam jezdí lidé z celého světa. Jsme jedna lidská podstata, narodíme se, přijdeme na tuto zem a jsme čistí. Tím, jak žijeme, tuto čistotu ztrácíme, přizpůsobujeme se všemu, co je kolem nás a tím vzniká naše utrpení, utrpení ze závislosti na vztazích, majetku, práci.

Sedm dní jsme se modlili, přáli si, meditovali, zpívali mantry, daleko od civilizace, daleko od svých blízkých, intenzivně sami se sebou. Prožívali jsme transformaci do vyššího vědomí, kdy jsme se stali zpátky sami sebou. Naučili jsme se pustit své strachy, nebojovat s nimi, otevřít svá srdce. Byli jsme zasvěceni do tzv. Deekshi, bylo nám předáno požehnání, které můžeme předávat dál.

Obdivuji lásku a otevřenost Indů, ať jsou v jakékoliv situaci, i když jsou chudí. Přijímají svou situaci takovou, jaká je, a jsou šťastní. Za jedno z nejdůležitějších poznání mého života považuji, že život si tvoříme takový, jak na situace reagujeme. Pokud se nám něco nepříjemného stane, většinou reagujeme stresem, nadáváním.  Když však věci přijmeme takové, jaké jsou, a vidíme, že z nějakého důvodu se staly a už s tím stejně nic nenaděláme, nebojujeme s tím, tvoříme si život lepší.

Na Indech se mi líbí jejich opravdovost, přirozenost, čistota bytí. Setkala jsem se s tím, že se před námi Indové klaněli, považovali nás jako bílé za něco víc, ale klanět bychom se před nimi měli my. Mluví s vámi opravdově, nic nezastírají. Miluji přirozenost a jednoduchost a oni to tam takhle mají. Říká se, jak špinavá Indie je, ale oni žijí v neskutečné vnitřní čistotě, lásce a moudrosti. My naopak žijeme v obrovském utrpení, v utrpení z přepychu a nadbytku. Tohle zjištění mi také hodně změnilo život. Předtím jsem věci shromažďovala, teď odkládám. Chci mít život lehčí, nezatížený zbytečnostmi.  Indie je specifická, buď si ji člověk zamiluje, nebo ji nenávidí. Pro mě je to neskutečně spirituální země a chtěla bych se tam každý rok vracet.

 

A setká se člověk v Indii s jógou opravdu všude?

Když jde třeba člověk ráno do města, na pobřeží, k řece, vidí lidi každé věkové kategorie cvičit, samotné, ve skupinkách, starého člověka s vnukem, ženy v sárí. Nezáleží na věku, sociálním postavení. Jóga je tam doslova způsobem života, Indové běžně sedí v tureckém sedu na zemi, jedí na zemi, leží na zemi, nemají postele, i když televizi a mobilní telefon mají. Jóga je v Indii jako třeba pití piva u nás, prostě tradice.

 

Může být podle tebe jóga v Evropě stejná jako jóga v Indii?

My jsme západní civilizací. Indové žijí jiný způsob života i stavba jejich těla je jiná. Mají třeba na nohou prsty víc od sebe, jakoby rozevřené, trochu jinak chodí. Snažím se cvičit původní jógu, ale do určité míry musí být přizpůsobená našemu prostředí. Jóga znamená spojení, ale je třeba k tomu spojení dojít. Nemá smysl se do určité ásany za každou cenu dostat. Mým žákům vždycky říkám, ať to nedělají. V ásaně musí být člověk v komfortu, ve svém komfortu a cítit se tam dobře. Teprve praktikováním se dojde do ásany  takové, jaká má být. Až se člověk v ásaně zastaví, zklidní mysl, tak je to ono. Tohle je podle mě jóga, ať už se cvičí v Indii nebo tady.

V dnešní době jógová centra nabízejí nepřeberné množství různých „druhů“ jógy. Je jóga jenom jedna?

Pro mě je jóga jenom jedna. Jsme moderní lidé v moderní době a dnešní jóga je nám a naší době samozřejmě určitým způsobem přizpůsobená. Ale pořád je podle mě důležité respektovat stará učení, ze kterých jóga vychází.  Můj lektor jógy říkával, že power jóga, hot jóga a podobné moderní styly jsou paskvily dnešní doby. Já nechci být úplně takhle striktní a respektuji, že má někdo jiný přístup. Mě však zajímá klasická jóga.   Jednou jsem se nechala unést a zkusila ve svých lekcích jógu „zmodernizovat“. Ale nebylo to dobré ani pro mě, ani pro mé klienty.

 

Přeje dnešní doba józe? Myslíš, že je dnes jóga módním trendem?

Na mé první lekci v Lipové bylo úplně přeplněno. Vůbec jsem netušila, že má tady tolik lidí o jógu zájem. Když jsem před devíti lety s jógou začínala, nebylo vůbec tolik možností. Řekla bych, že se lidé začínají zvědomovat, probouzet a jóga jim ukáže cestu, dělá jim prostě dobře. Při cvičení má člověk čas opravdu sám na sebe, má tu svou hodinu a půl. A při dnešním životě, který vedeme, je těžké si svůj prostor najít. Po fyzické stránce je jóga univerzální. Jóga protahuje, posiluje, uvolňuje. Mohou ji cvičit i lidé s různými zdravotními omezeními.

 

Co pro tebe znamená ajurvéda?

Ajurvédu bych nazvala vědou o životě a dlouhověkosti. Každý má svou tělesnou konstituci, je třeba ji zjistit a řídit se podle příslušných doporučení pro člověka s tou kterou konstitucí, pak se může zlepšit kvalita našeho života celkově. Já miluju jídlo, ale zjistila jsem, že mi spousta věcí nevyhovuje a skoro jako každý člověk jsem si prošla dietami. Ale nebylo to ono.

Až ajurvéda byla správnou cestou. Naučila jsem se podle ní vařit a praktikovat. Když jedu do Indie, tak si vždy dovezu plný kufr koření, čajů, bylin, mastí. Absolvuji různé očisty, půsty. Když mám rýmu, tak si nekoupím kapky do nosu, ale vezmu si jogínskou konvičku a vypláchnu si nos solí. Strava nelahodí jen tělu, ale můžeme díky ní rozjasnit i mysl. Chtěla bych však zdůraznit, že ajurvéda není dogmatická a to se mi na ní moc líbí. Není třeba se řídit všemi jejími zásadami za každou cenu.   Je především důležité, aby člověk vnímal a respektoval, co jemu samotnému vyhovuje.

 

A čím se liší léčení podle ajurvédy od postupů naší západní medicíny?

Celostním přístupem a zjišťováním příčin. Ajurvéda na člověka nahlíží komplexně. Je potřeba dát tělu to, co nemá, čeho se mu nedostává.

 

Vnímáš díky ajurvédě víc signály svého těla?

Určitě. Hlavně co se týká trávení. Základem jsou čistá střeva. Mám svůj určitý rytmus jídla, a pokud z něho vyjdu, pak to na sobě hned poznám. Když se člověk naučí sám sobě naslouchat, pozorovat se, zjistí, co mu nedělá dobře a naopak co mu dobře dělá, je to obrovská výhoda.

 

A co je masážní terapie Awakening?

Je to unikátní metoda, celostní systém, který pracuje na více úrovních. Speciální masážní techniky v doprovodu léčivých tibetských mís, jejichž vibrace procházejí celým tělem, člověka uvolní a navodí klid mysli. Na úrovní mentální tato terapie pracuje s našimi zakořeněnými programy, vzorci  a hlubokými traumaty, které mohou být také příčinou našich zdravotních problémů, bolestí, psychických potíží, problémů ve vztazích atd. Pomáhá nám je uvidět, zpracovat, přijmout a vyléčit… Pracuje také se záměrem, který se do terapie vkládá. Já sama jsem si tuto techniku vyzkoušela přímo od autorky Nicol Kozákové a rozhodla se tento jedinečný systém vystudovat a předávat dál.

 

Myslíš, že lidé mají důvěru v tyto nauky?

Často nemají. Tyto věci nejdou s davem, určitým způsobem vybočují. Je těžké se pro tuto cestu rozhodnout, není součástí systému. Přitom se jedná o tisíce let staré, osvědčené metody. Tím že se však neotevřeme něčemu neznámému, brzdíme si příjem nových zkušeností a informací. Je to těžké, ale chtěla bych tyto nauky šířit, protože mi velice pomohly. Myslím, že lidé chtějí důkazy, jsou prostě nevěřící Tomáši. Proto s klienty často mluvím o svých vlastních zkušenostech.

 

Řídíš se svou intuicí?

Hodně. Ale dřív jsem svou intuici neposlouchala, i když jsem věděla, že mi tam někde v mém podvědomí napovídá, nakonec zvítězil rozum. Jsme prostě tak naučení. Až později jsem začala na intuici dbát. Pochopila jsem, že intuice je takový maják, který mě dovede ke splnění mých snů a tam kde mám být. Souvisí se zkušenostmi, prožitky, věkem. Jde také o otevření svého srdce světu, překonání strachu, nepodlehnutí tlaku okolí a o víře v sebe sama. Člověk by se měl ztišit, být v kontaktu sám se sebou, se svým „božstvem“ uvnitř sebe a ono ho pak povede.

 

A jak se vidíš ty sama?

Jsem poutník životem, který se nezastaví, neustále na cestě. Potřebuju jít pořád dál, nesnáším stagnaci. Vyjeté koleje jsou pro mě problém, přestanu se v nich dříve nebo později cítit dobře.  Miluju slovo cesta a poznání – za lidmi, za zážitkem, za sny a touhami, za vztahy. Cestuju svým vlastním životem, poznávám a své poznání chci předávat dál. Jsem šťastná.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *