Martina Harbichová: Místní pejsci se většinou vrací domů

Říká se, že pes je nejlepší přítel člověka. Specificky to bude platit pro Martinu Harbichovou, která se spíše zdá nejlepším přítelem těchto mazlíčků. Na Jesenicku totiž pomáhá hledat těm toulavým domov, ať už stávající nebo nový. Díky jejímu spolku tak žádný pes neskončil v posledních letech v útulku. Mimo to se také jako dobrovolnice stará o toulavé kočky. 

 

 


Jesenické tlapky jsem zakládala před třemi lety, od prosince 2017 mám status útulku. To znamená, že už mohu brát pejsky z ulice, že mi město může předávat pejsky z ulice. Takže jsem útulek se dvěma psy, protože větší kapacitu bohužel nemám.

Doma mám svého pětašedesátikilového psa a jednu adoptovanou fenku. Je to první pes, kterému jsem neodolala a rozhodla si nechat doma.

Proč jsem spolek zakládala? Psi mě provází celý život. Doma jsme kromě nich měli kočky, králíky, slepice, papoušky. Prostě všechno, co se našlo, se bralo domů. Rodiče nás se sestrou ke vztahu se zvířaty vždycky vedli.

Nicméně opravdu svého prvního psa jsem si pořídila až před narozením syna. Chvíli jsem s tím svým jedním vydržela, ale pak na mateřské – mám pocit – se ve mně probudily ještě víc city pečovatelské. Jak jsem jezdila po městě s kočárkem, viděla jsem, že tam se toulá pes, tam se jeden zaběhl, a pořád jsem volala městskou policii.

Zabředla jsem do toho, jak to tady na Jesenicku vypadá s pejsky. Kam po odchycení jdou, jak to pokračuje a kde končí. Trochu jsem se tím začala zabývat a zjistila jsem, že to není úplně dobrý postup.

V Jeseníku jsou nalezení pejsci umístění v záchytném kotci v technických službách. Tady je péče víceméně dobrá, pejsci dostanou najíst, napít, jen venčení chybí…  Kotce nejsou dobře situovány, v létě do nich celý den svítí slunce, v zimě nejsou chráněny před větrem a sněhem. S novým vedením je mi naštěstí umožněno pejsky venčit, fotit a inzerovat.

Po třiceti dnech v záchytném kotci pejsci putují do útulku. Město Jeseník má nasmlouvaný útulek, ve kterém není dle mého názoru péče nejlepší. Proto se snažím, aby se do útulku žádný pejsek z Jeseníku nedostal, a ve zmíněné lhůtě hledám pejskům nový domov nebo dočasnou péči.

Jak spolek funguje? Jinak než jiné spolky, které pod sebou mají na starost např. třicet pejsků a mají tedy systém dočaskářů (pozn.: dočaskář poskytuje dočasnou péči opuštěnému zvířeti).  Já spíš pejskům hledám umístění u těchto spolků, doma mohu mít jednoho, maximálně dva pejsky, případně fenku se štěňátky. Na víc prostory nemám.

Takže zajištuji a platím převozy. Hodně pejsků vozím třeba do Písku paní Mackové, která spolupracuje s Ligou na ochranu zvířat. Ta ode mě přebírá víceméně veškeré feny a štěňátka. Dále jsem schopná platit kastrace venkovním kočičkám, toulavkám.

Co mi spolek umožňuje? Jestliže funguji jako spolek, mohu přijímat na činnost finanční příspěvky. Zřídila jsem si transparentní účet, kam mohou lidé posílat peníze. Předtím jsem vše hradila ze svého, jen občas mi někdo přispěl. Nicméně jako fyzická osoba jsem oficiálně dar nemohla přijmout.

Kromě finanční podpory přijímám i materiální dary. Jsem ráda za kvalitní konzervy, pamlsky, granulky si nejraději kupuji sama. Dále uvítám deky, vodítka, obojky.

Jak nákladná je to péče? Péče o pejska, co se finanční stránky týká, je velmi individuální.  V péči jsme měli například fenečku, která stála až třicet tisíc. Dostala zánět střev, prošla si hodně těžkým obdobím. Někteří pejsci jsou finančně náročnější, ale například štěňátka většinou jen naočkuji, načipuji a vynaložené prostředky se mi vrátí v adopčním poplatku.

Vztahuje se má činnost na celý okres? Víceméně jsem se chtěla starat jen o Jeseník, ale ozývá se mi čím dál tím více lidí z okolních obcí. Spousta z nich vůbec neví, co má dělat, když najdou psa. Ještě horší je to s kočkami.

Přitom kočka je totéž co pejsek. Pokud ji člověk najde, opravdu by měl zavolat městskou policii a ti by ji měli přebrat. Ve spoustě měst fungují kastrační programy, takže totéž bych uvítala i u nás v regionu. Bohužel situaci bezprizorních koček zde ani v okolních obcích vůbec nikdo neřeší.

Jak se mi spolupracuje s obcemi na Jesenicku? To záleží jak s kterými. Písečná spolupracuje, dokonce mě sami navedli, ať si požádám o dotace. Bylo to hezké. Oni ví, že když mi zavolají, že našli pejska, zprostředkuji to a zatím se vždy pejskovi našlo místo.

Dobré vztahy mám také s Černou Vodou. Nedávno mi volal starosta, že tam našli pejska, že neví co s ním. Jela jsem pro něj. Nic neznal, lidský kontakt, vodítko. Zavezli jsme ho do Studené Loučky, tam je Alice Pekařová, která se zabývá převýchovou psů. Nakonec u ní zůstává natrvalo.

Jak lze skloubit dobrovolnickou práci se zaměstnáním? Je to těžké. Zaměstnání, rodina, psi, kočky…. Někdy už je toho i na mě hodně.  Vše okolo Jesenických tlapek se snažím vyřizovat ve svém volném čase. Lidé si mě najdou, volají i do zaměstnání, bohužel mohu vyhovět pouze po pracovní době nebo o víkendech.

Jak by mi mohli lidi s Jesenickými tlapkami pomoct? Potřebovala bych kvalitní dočaskáře, kteří by k sobě na dočasnou dobu vzali pejska tak, aby nemusel cestovat kilometry do péče. To samozřejmě znamená samostatného dočaskáře. Takového, který sám vezme pejska, postará o jeho očkování, čipování. Dále ho nafotí, nainzeruje a bude aktivně vyhledávat nový domov.

V lázních bych uvítala někoho, kdo by byl ochoten odchytat kočičky a postarat se o jejich kastraci, kterou samozřejmě uhradím. Určitě by se hodili i dočaskáři pro kočičky, u nichž by zvíře mohlo po kastraci pár dní přečkat.

Nicméně to je těžké. Nikdy nevíte, zda zvíře půjde do adopce za měsíc nebo za půl roku. Člověk musí počítat s tím, že někdy to trvá opravdu dlouho.

Zda by mohla být činnost, kterou dělám v rámci spolku, mou prací na plný úvazek? Město Jeseník uvažovalo o výstavbě útulku. Pokud by se tak stalo a možnost práce mi byla nabídnuta, jistě bych ji uvítala.

Jaký je vlastně zájem o adopci pejsků? V Jeseníku vůbec. Veškeré jdou do Čech.

Proč? Nevím, mám pocit, že tady už má psa snad každý. Je jich tady hodně. Nebo lidi nemají peníze.

Pořídila jsem si ve městě vitrínku, kam pejsky vyvěšuji, ale zjistila jsem, že to vůbec nemá smysl. Facebook ještě funguje, ale vitrína lidi nezajímá. Na druhou stranu, když se v Bělé otevíralo fotbalové hřiště, vysbíralo se zde pro Jesenické tlapky třináct tisíc korun.

Dříve jsme ještě v kapli dělali ve spolupráci se ZUŠ Jeseník předvánoční koncert pro opuštěné pejsky a kočičky. Promítalo se, vždy jsme sestříhali videa, přidali fotky a krátké povídání. Na organizaci už ale bohužel nestačím.

Nový domov hledá i třínohý Bertík

Kolik mi prošlo pod rukou pejsků? Adopcí bylo ročně okolo šedesáti. Nepočítám, přesně nevím a existují i případy, které vůbec neeviduji, adopci pouze zprostředkuji.

Proč mám v adopční smlouvě podmínku kastrace? U zvířat jsem příznivcem kastrací, ale když někdo nechce, nevnucuji svůj názor. Pouze se snažím vysvětlit přínos pro zvíře.

U fen je potvrzeno – u včasné kastrace – snížení rizika rakoviny mléčné žlázy a zánětů dělohy. Samozřejmě vše má své pro a proti. U větších plemen může v pozdějším věku docházet k úniku moči, ale nemusí. Je to individuální.

Proto mám ve smlouvě, že když jde do adopce fenka, musí se nechat vykastrovat. Je to jeden z nejzásadnějších bodů adopce. Dále tam je, že bez mého vědomí nesmí být pes předán třetí osobě. Pokud někdo pejska nechce, musí nejdřív kontaktovat mě.

Jinak kastrace u převzatých štěňátek – fenek –  ideálně až po prvním hárání. U dospělých fen je to do třech měsíců od předání feny do péče. Na druhou stranu, pokud existuje zdravotní riziko, třeba fenky, co mají slabé srdíčko, na kastraci netrvám. Zbytečně by to ohrozilo život zvířete. Nicméně kladu důraz na to, aby fena nezabřezla.

U kluků kastraci nepožaduji, ale doporučuji.  Například  v případě značkování v bytě nebo u útěkářů, kterým nedají „spát“ hárající fenky.

O čem jsem přemýšlela do budoucna? Jednou bych chtěla mít azyl, kde bych měla prostor pro více psů. Myslím, že v Jeseníku už Tlapky fungují vcelku dobře. Většina psů se díky nim vrátí zpět k majiteli.  Ještě by se zde mohl někdo začít starat o kočičky, abych se mohla věnovat jen psům.

Můj sen je být více se zvířaty a starat se o ně…

Zvyšuje se povědomí o Jesenických tlapkách? Určitě, lidí se ozývá čím dál tím víc. Funguji jen přes facebook. Je to však nejrychlejší způsob, web by podle mě tolik lidí nenavštívilo.  Používám především svůj osobní profil, i když se založil i Jesenickým tlapkám. Když se příspěvek s pejskem vloží, vesměs hned se reaguje. Sledují nás pejskaři z okolí, přes které se obvykle dozvíme, odkud pejsek je, kde se toulá.

Místní pejsci se většinou vrací domů. Lidé už poznají, kdo komu utíká.  A strážníci dobře spolupracují, i když si o mně asi říkají bláznivá Harbichová. 🙂

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *