Dagmar Adamová: Krev je nositelkou života

Neštěstí a nenadálé překvapení, každodenní starosti i radosti, a to dokonce trojnásobné. Péče o rodinu střídala péči o nemocné, kterým zasvětila život. Krev, která této silné ženě koluje v těle, ji zároveň pohání v poslání, které naplňuje v Nemocnici AGEL Jeseník. Řeč je o MUDr. Dagmar Adamové, primářce úseku hematologie a transfúzní služby, ambiciózní ženě, odbornici, skvělé manažerce domácnosti s trojčátky, ale také nemocničního oddělení, kde hlavní roli hraje vzácná tekutina, jež zachraňuje životy.

---

Od dětského snu až na lékařskou fakultu

Narodila jsem se v Krnově, v podhůří Jeseníků, tatínek byl dělník a maminka učitelka. V Zátoru, kde jsme bydleli, jsem začala chodit na základní školu, pak na gymnázium v Krnově. Vždycky, už od dětství, jsem toužila být lékařkou. Vzorem mi byla teta Magda, která byla zdravotní sestrou a schopnost pečovat o nemocné měla v sobě. Taky jsem chtěla léčit svého tatínka, který měl nemocné srdce, ale ten se mojí promoce již nedožil.

Nakonec, ač jsem tomu nemohla uvěřit, jsem se dostala ke studiu na vysoké škole v oboru Všeobecné lékařství Univerzity Palackého v Olomouci a v roce 1994 jsem studia dokončila. Velmi ráda vzpomínám na studentská léta, bylo to jedno z nejkrásnějších období mého života. Na vysoké škole jsem taky poznala svého manžela, se kterým jsme odešli po dokončení studia zpátky domů a začali jsme pracovat v nemocnici v Bruntále, manžel na chirurgii a já na interním oddělení. Tento kraj máme dodnes moc rádi.

3x

Život se nám příjemně zamotal v roce 1997, kdy jsem po povodni a poté, co jsme měli dům hodně poškozený velkou vodou, otěhotněla. Za nějaký čas jsme se dověděli, že budeme mít trojčátka. Byl to šok.

Celou dobu těhotenství jsem musela ležet v nemocnici a manžel sháněl náhradní bydlení. Měli jsme to velké štěstí, že nám pomohl Český červený kříž, který nám pronajal domek ve Vrbně pod Pradědem, kam jsme se s dětmi z nemocnice stěhovali. Máme tři holčičky, Annu, Marii a Pavlínu. Začátky byly hodně těžké na péči, děti byly nedonošené, největší z nich měla 1770 g a měly i různé zdravotní potíže. Naštěstí jsem měla maminku, jež mi velmi pomáhala. Všechno se ale dobře vyvíjelo, holky jsou zdravé a dnes jsou všechny také na lékařské fakultě a připravují se na povolání lékařek.

V té době jsem ale poznala, jak je nesmírně těžké až nemožné skloubit roli maminky a lékařky, vždycky jedno nebo druhé utrpí. Dodnes mi jedna z dcer vyčítá, že jí obklady při horečce dával strejda a já jsem se zase učila. Byla jsem velmi ambiciózní, takže jsem dělala jednu atestaci za druhou, mám specializaci pro Vnitřní lékařství a Hematologii a transfúzní lékařství. Nejvíce mi k srdci přirostla hematologie a tou se zabývám dodnes.

No bylo toho na mne opravdu moc, bylo mnoho věcí, které mne dokázaly vytočit, mnohdy ale úplně zbytečně. To by někteří mohli vyprávět… V současnosti mám však již mnohem více klidu, snažím se být pozitivní, žít v přítomnosti a nekazit si zbytečně krásné dny. Energii čerpám z přírody, proto se mi tady na Jesenicku taky tak líbí, je tu čistá a krásná příroda, je tady klid. Taky mi pomáhají meditace, jóga a saunování.

Svoji práci mám však ráda, stále mne nepřestala bavit. Když v životě přicházejí těžké chvíle, vždycky nacházím uspokojení a radost ve své práci. Nedovedu si představit, že bych našla pro sebe něco lepšího, tak se to stalo a tak to mělo být. Ovšem rodina pro mne znamená velmi mnoho, je to zázemí, je to ostrov jistoty, je to to nejdůležitější, co v životě máme.

Bohužel v dnešní době rodina zažívá velkou krizi s vysokým procentem rozvodovosti. Z tohoto trendu jsem docela smutná, protože děti z rozvedených rodin nemají správné příklady a jen těžko budou sami stabilní rodinné zázemí budovat.

Nenahraditelná krev a každá minuta jako nová příležitost

Krev je opředena mnoha mýty, je nositelkou života. Mne zajímá především z hlediska vědeckého, kdy člověk čím více poznává a ví, tím více žasne nad tím, jak je vše dokonale naprogramováno a zasazeno do souvislostí. Studium hematologie mne také částečně kromě jiných událostí přivedlo i k víře v Boha.

Devět let jsem byla primářkou na Hematologicko-transfúzním oddělení v Opavě, kde jsem zakládala hematoonkologické centrum a v roce 2018 jsem se opět vrátila „domů“. Začala jsem pracovat v Jesenické nemocnici.

Nemocnici mám moc ráda, jsou tady dobří lidé, dobré vztahy, které jsou založené na spolupráci a vzájemné pomoci. Jsou tady také výborní lékaři. Na Hematologicko-transfúzním oddělení jsme obnovili provoz hematologické ambulance a provedli řadu změn na transfúzním oddělení. Jde především o přístrojové vybavení a změny v organizaci provozu. Doufám, že tyto změny vnímají jak pacienti, tak i dárci pozitivně, a že k nám nadále budou rádi chodit.

Velice bych si přála, abychom především mezi mladými lidmi nacházeli pravidelné dárce krve, jelikož krev je stále tekutinou nenahraditelnou a zachraňuje spousty životů jak u pacientů s úrazy, tak i nemocné s onkologickými a jinými závažnými diagnózami. Každá minuta je novou příležitostí – například k tomu udělat dobrý skutek, překonat zbytečný strach a jít do toho.  Stávajícím dárcům chtěla velmi srdečně poděkovat za věrnost a nezištnou pomoc našim nemocným.