-
Kateřina Preisová: Těší mě, kolik lidí mé obrázky zná a poznává
První únorový rozhovor mě přiměl otočit list kalendáře. Je na něm obrázek a citát Hermanna Lönse: „Nejdůležitější součástí našeho zavazadla je radostné srdce.“ Shodou okolností jsem stejný obrázek (později i zmíněný kalendář) dostala od Katky Preisové u nás v kavárně, kde má svou tvorbu vystavenou. Bylo to poprvé, co jsem ji viděla. Přitom – popravdě – představovala jsem si ji úplně jinak. Umělecky, možná trochu bohémsky? Ani nevím, jak to popsat. Když se na to ale dívám zpětně, její obrázky k takovým představám vůbec nenaváděly. Ukázalo se, že Katka Preisová je nejen výtvarnicí a paní učitelkou, ale především usměvavou sympatickou maminkou. První dojem pak potvrdil a navíc převýšil náš…
-
Ana Maria Filo: Děti mi říkají paní zumbisto
Anička je člověk šířící okolo sebe neskutečně pozitivní energii. Věčně vysmátou ji znám od doby, kdy se přistěhovala. Vysmátá byla i na těch pár hodinách zumby, které jsem kdysi při návštěvě ve Skorošicích absolvovala. Tehdy dělala právě jen zumbu. Když se podíváte teď, plakátků na hodiny s Anou Mariou Filo z Peru si všimnete v mnoha obcích na Jesenicku. Píši z Peru, zároveň strávila Anička spoustu let ve Spojených státech. I přesto díky tomu, co okolo sebe vybudovala, patří na Women of Jeseníky. Nakonec k rozhovoru. Na ten jsme měli chvilku času před Aniččinou hodinou pro děti. Povídali jsme si anglicko-česky a jen bych si přála, aby se dal vizualizovat.…
-
Bára Vávrová: Focení není jen o cvakání
Pokud procházíte Jeseníkem v období maturit, určitě už jste je někdy viděli. Fotografie na tablech, které jakoby někdo vyčaroval, a to doslova. Studenti jsou na nich třeba oděni vodou nebo létají v oblacích. I já jsem si jich všimla. Poprvé, když Bára fotila sousední třídu, podruhé když fotila mou sestru. Už tehdy jsem chtěla vědět, kdo je ta slečna za objektivem, ale vždy když jsem se na ni zeptala, byla v zahraničí. V Norsku, ve Švédsku, pak zase na Slovensku. Dokonce náš rozhovor vznikl chvíli před tím, než letěla do Kanady. To bylo poprvé, co jsme se potkali osobně. Přišla za mnou do kavárny Dobré časy. Drobná usměvavá slečna,…
-
Blog
Women of Jeseník je neziskový projekt, iniciativa, která chce upozornit na zajímavé ženy, které pochází z oblasti Jeseníků, respektive Rychlebských hor, nebo ve zdejším kraji působí v různých oblastech. Upozorněním na tyto ženy chce podpořit jejich aktivity a poukázat na chybný předpoklad, že Jesenicko je zapadlým krajem, kde se nic neděje. Blog jako takový vychází ze zahraničního konceptu (Humans of… ,Women of…) a do značné míry jej respektuje. Z úcty k autorům, kteří s nápadem přišli, proto zanechává anglický název.Jednotlivé rozhovory budou vydávány pravidelně v neděli. Tipy na zajímavé respondentky přijímáme na adresu redakce@womenofjeseniky.cz.
-
Martina Seidlerová: Jen zařídit prostor a dát lidem příležitost
Tento rozhovor je pro mě naprosto specifický. Jednak tím, kde vznikl, jednak tím, s kým je… Martina Seidlerová je člověk, který hýbe jesenickým děním, spojuje lidi a vede je k tomu, aby společně dělali město Jeseník lepším. Pokud jste někdy zavítali na farmářské trhy nebo některou ze slavností konající se na náměstí, také jste na ni narazili. Vyčnívá z davu svou pozitivní energií, tím zářivým úsměvem. O Martině jsem slyšela dávno před tím, než jsem ji poznala. Podle mého názoru také díky ní mnoho mladých uvažuje, že se do Jeseníku vrátí. Možná ne přímo, ale tak, že si všímají, že se v Jeseníku neustále něco děje, koná, tvoří. Já měla…
-
O nápadu 2…
Když jsem poprvé psala o nápadu na Women of Jeseníky, vzpomněla jsem pár inspirací a motivů, které mě vedly k založení tohoto blogu. Jednalo se hlavně o Humans of… a mou potřebu dát na vědomí, že Jesenicko je plné schopných lidí. Proč ale psát o nápadu podruhé? Tak trochu si sypu popel na hlavu a připisuji další důležitou inspiraci, projekt Women of Brno, který sleduji od loňských prázdnin. Částečně díky němu nese tento blog svůj název. Částečně? Anglické Women of má odkazovat převážně na inspiraci v zahraničí, z lidí (humans) jsme pouze přešli na ženy (women [wimin] ). Nejsme originál, přestože jsme se nakonec od původního konceptu dosti odchýlili. Například když jsme…
-
Natálie Rotterová: Jak introverta napadne takhle zpívat
Natálku jsem poznala, když jí bylo třináct. Přišla tehdy na trénink jesenických futsalistek a hned nás okouzlila svými schopnostmi na míči. V AC Gamaspol jsme spolu vyrůstali několik let, díky čemuž jsme se stali kamarádkami a já měla příležitost poznat hned několik jejich tváří. Byla to nadšená fotbalistka, šikovná violoncellistka a popravdě trochu mizerná matematička. I přesto, že v sobě měla kus krásy, talentu a vůle, působila dosti uzavřeně, až příliš nejistě, což se promítlo i do poruchy příjmu potravy, o které se v rozhovoru krátce zmiňuje. Pak jsem jí díky svému studiu v Brně delší dobu neviděla. To až jednou se mi zobrazilo video, kde Natálka zpívá. Samozřejmě…
-
Pravidla pro vkládání komentářů
Ačkoliv předpokládáme, že blog svým obsahem přiláká slušné čtenáře, po úvaze jsme se rozhodli sepsat pravidla pro vkládání komentářů, která by neměla nijak omezovat slušné přispěvatele. Na blog Women of Jeseníky je umožněno vkládání komentářů pouze při vyplnění vyžadovaných informací, přičemž emailová adresa přispěvatele nebude zveřejněna. Redakce nebude tolerovat a bude mazat příspěvky s nevhodným obsahem, případně blokovat jejich autory. Za nevhodné je považováno urážení respondentů, diskutujících a také autorů. Tolerovány nebudou ani vulgární příspěvky či komentáře s rasistickým nebo xenofobním vyjadřováním. Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky, jejichž informační hodnota je nulová. Tedy pokud se diskutující nevyjadřuje k obsahu blogu. Odmítáme také užívání komentářů k nežádoucí reklamě a spamu. Věříme, že tato pravidla…
Mohlo by se vám také líbit
Zapoj se do týmu!
Jesenický večer na Ghettofestu
K Mezinárodnímu dni žen…
-
O nápadu…
„Pokud nemá autor co napsat do svého deníku o nápadu, který právě prověřuje, nebude mít co napsat ani do své budoucí novely.“ Markéta Doležalová, Tvůrčí psaní 2 Sedím v jedné z jesenických kaváren a přemýšlím nad tím, kdy se zrodil nápad na Women of Jeseníky. Blog jsem spustila na Nový rok, první rozhovor jsem vedla už v listopadu roku předchozího. Kde se ale vzala ta myšlenka? Podle deníku, kam píšu všechny své nápady, by se to…
-
Jak se dělá rozhovor
Rozhovor umí vést každý z nás. Je to konverzace, třeba dialog nebo skupinový, ale i telefonní hovor. Důležitá je přítomnost alespoň dvou osob. Jinak se používá interview jako nástroj sběru dat do výzkumu nebo přímo jako jedna ze základních výzkumných metod. Nikdy nezapomenu, jak jsem kvůli svému návrhu výzkumu strávila spoustu hodin nad metodologickými knihami o tom, jak by se měl rozhovor vést. Jednou z těch oblíbených a jednodušších byla publikace od Miroslava Dismana: Jak se vyrábí sociologická znalost. Myslím, že kapitola o interview se jmenovala Kulhavý poutník. Pak jsme se učili o interview i na žurnalistice. Ve zpravodajství nás zajímala tvrdá fakta. Jednoznačné odpovědi na otázky – kdo, co,…
Mohlo by se vám také líbit
Jesenický večer na Ghettofestu
Zapoj se do týmu!
K Mezinárodnímu dni žen…
