Kristýna Hanulíková: Budujeme místo, kde je dobře rodičům i dětem.

Přinášíme Vám rozhovor s Kristýnou Hanulíkovou, dlouholetou skautskou vedoucí a zakladatelkou Montessori klubíku. Kristýna je maminka pěti dětí a už od mládí se věnuje organizování táborů a akcí, kterých má na svém kontě nespočet. Každý, kdo se s Kristýnkou potká, má dojem, jako by z ní energie přímo sršela. Za slupkou cílevědomé ženy se však skrývá jemná duše, která se nebojí snít a své sny uskutečňovat.

Nabídka Montessori vzdělávání dětí je na Jesenicku již pátým rokem. První třídy základní školy vznikly před čtyřmi lety ve Vápenné a od minulého roku fungují i v Jeseníku.

V minulém roce na tuto snahu navázala budoucí Montessori školka, klub pro předškolní děti Monty.

Celosvětově je Montessori vzdělávání velkým trendem, který započala před více jak sto lety Italská lékařka a pedagožka Maria Montessori. Nejde o žádnou novinku, ale o metodu vyzkoušenou s prokazatelnými výsledky.

Začněme od konce, co tě přivedlo k tomu, co dnes děláš
– k Montessori pedagogice?

Jsem máma pěti dětí. Být s nimi mě naplňuje. Zároveň jsem hledala cestu, jak děti rozvíjet, být jim nablízku a pomáhat se vším, co život přináší. Při svých prvních dvou dětech jsem Montessori znala jen okrajově. S manželem jsme vychovávali hodně intuitivně. Zapojovali jsme naše děti aktivně do práce v domě, na zahradě, při rekonstrukci domu i při péči o domácí zvířata. Přišlo mi přirozené s dětmi vařit, prát, skládat dřevo a přizpůsobit jim prostředí, aby mnohé věci byly schopné dělat samostatně.

Názor, že v Montessori vzdělávání si děti mohou dělat, co chtějí, je častý omyl. Montessori vzdělávání je naopak silně o řádu a sebedisciplíně jak učitele, tak dítěte. Hlavním mottem Montessori pedagogiky je „Pomoz mi, abych to dokázal sám.“

Zjistili jsme, že naše děti nepotřebují velké množství hraček, ale chtějí pracovat a dělat to, co my, nebo si hrát venku v přírodě. Protože náš dům nebyl velký a postupně jsme ho pomalu rekonstruovali, vše muselo mít své místo. Když je v jednom domě tolik lidí, nelze žít bez řádu a tomu jsme děti od malička učili. Čím byly děti starší, zodpovědnosti a pracovních povinností pro ně přibývalo. Tak jsme vlastně žili základní principy Montessori, aniž bychom to záměrně budovali.

Později jsme začali učit starší děti doma. S nástupem domácího vyučování jsme se intenzivně začali zajímat o efektivní způsoby učení, hledali zajímavé pomůcky a cestu, jak jim umožnit vzdělávání, které by dávalo smysl a navazovalo na způsob našeho vnímání života. Zkoušeli jsme různé výukové metody a Montessori přístup nám začal dávat celkově velký smysl.

Koncepce Montessori výchovy a vzdělávání bere v potaz již prenatální období a končí vstupem do práce, či studiem na vysoké škole. Zároveň nám Montessori pedagogika nabízela svobodu, která umožňuje našim dětem vyrůstat v lidi, kteří jsou zodpovědní za sebe, své blízké, za svět, společnost a hlavně i za své vlastní vzdělání.

Manžel začal studovat kurz Montessori pedagogiky. Inspiroval ho k tomu také jeho bratr, který učí v Montessori ve Vápenné. Podařilo se nám, s pomocí ředitele Základní školy Jeseník a města, vytvořit Montessori třídu, která v Jeseníku funguje již druhým rokem. A protože podle Montessori nejdůležitější formace dítěte probíhá do šesti let, vnímala jsem, že nestačí mít Motessori školy, a chtěla jsem se věnovat vzdělávání předškolních dětí. Proto jsem nastoupila na Montessori kurz právě pro předškolní děti. Tento školní rok se nám podařilo díky pomoci mnoha ochotných lidí vytvořit Montessori klub a Rodinné centrum Monty. S manželem nás Montessori pedagogika nejen baví, inspiruje, ale i spojuje, tak jsem za tuto společnou cestu výchovy a vzdělávání vděčná.

Čeho si na Montessori nejvíce ceníš?

Nejvíce na ní oceňuji celkový propracovaný výchovný a vzdělávací systém. Montessori pedagogika uplatňuje vědecký přístup. Staví na metodě pozorování, která umožňuje člověku dívat se na dítě najednou jinak a vnímat jeho individuálně potřeby. V tichosti a soustředění dělat činnost, kterou si zvolím. Učíme se žít kouzlo okamžiku a naslouchat sobě i druhým.

Líbí se mi, že nás pedagogy i děti tento přístup učí vzájemnému respektu, vybízí k dalšímu růstu, k objevování krás světa, k vděčnosti za vše kolem a také simuluje rodinné prostředí, což vytváří pocit jistoty, bezpečí a možnost vzájemné pomoci.

Dobrý pedagog se dále vzdělává a snaží se objevovat nové poznatky, které přináší ve vědeckém prostředí psychologie, neurologie apod., pracuje na sobě a myslí na sebe a svůj odpočinek, čerpání nových sil, což také považuji za stěžejní.

Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?

Ráno přicházím do Klubíku před půl osmou. Do deseti hodin probíhá Montessori blok, v jehož průběhu si děti dle potřeby chystají svačinu (buchtu, pomazánku, salát, strouhají sýr apod.). Já pozoruji děti a nabízím jim individuálně nejrůznější pomůcky a takzvané lekce z oblastí praktického života, smyslové, kosmické výchovy (poznávání světa), češtiny a matematiky. O půl deváté se krátce s písničkou pozdravíme na elipse, řekneme si důležité informace a plány dětí na daný den. Učím děti plánovat činnosti, práci vždy dokončit a zhodnotit ji. V deset vyrážíme ven a až do oběda pracujeme a hrajeme si na zahradě. Učíme dětí umývat nádobí a uklízíme spolu jídelnu.

Odpolední blok po odpočívání není zatím zaměřený výhradně Montessori. Děti mají volnou činnost, dokončují si plány a já nabízím kreativní, hudební, pohybové či dramatické aktivity. Po předání dětí rodičům mě čeká zaznamenání a zhodnocení pozorování v daném dni. Na chvíli vystřídám roli učitelky za uklízečku a je třeba Klubík připravit na další den. Kolem půl čtvrté odcházím domů. Pak už mě čeká role mámy a až večer ředitelské povinnosti – papíry, e-maily, účty a plánování.

Jsi známá tím, že se dlouhodobě věnuješ amatérskému divadlu, co tě formovalo v mládí, čím sis prošla?

Divadlo miluju a pevně věřím, že nevymizí z mého života. Od malička jsem hrávala se svou maminkou na divadelních prknech, chodívala na zkoušky, recitovala básně na soutěžích a jako starší začala vést dětské dramatické skupiny.

Ráda vzpomínám na svou roli Johanky z Arku, nebo malé představení s názvem “Na zastávce” s mládežníky z nízkoprahového klubu, kde jsem pracovala. Společně s dalšími milovníky amatérského divadla již řadu let organizujeme Divadelní žatvu – přehlídku amatérského divadla na Jesenicku.

Po studiu vychovatelství a učitelství pro mateřské školy jsem měla podanou přihlášku na JAMU na obor dramatická výchova. Ale těhotenství tuto mou dráhu přerušilo a následovala jedna velká životní role matky. Neměnila bych, ale někde v srdci mám velikou touhu pokračovat dál a divadlu, dramatické výchově se intenzivněji věnovat. Musím vyčkat na ten pravý okamžik… třeba už je blízko. Zatím jsme minulý rok alespoň uspořádali v Jeseníku kurz divadelní improvizace a s některými maminkami jsem v souboru Dramatky nacvičila pár představení. Věřím, že i v Montessori najdu pro dramatickou výchovu místo.

A jaké máš priority v životě, co Ti pomáhá v těžkých chvílích?

Upřímně, bez Boha a víry bych tento Montessori maraton, který mám, k tomu děti, domácnost, vedení světlušek ve skautském oddílu a službu v církvi, nezvládla. Prioritou je pro mě mít čas na ztišení a svou rodinu, která je to nejcennější, co mám. Můj muž o kterého se mohu opřít, který mi pomáhá v Monty klubu a sdílí se mnou všechny radosti i těžkosti, mohu se s ním poradit, ale také se u něj vyplakat. Pak jsou tu moje milované děti, které mě umí rozesmát, pohladit, přinést deku a uvařit kafe, když to potřebuji. A také to divadlo, to teď není a chybí… Někdo chodí běhat, cvičit a mě nabíjí divadlo při kterém si mohu hrát, smát se a být na chvilku někdo jiný… Tak asi budu muset nějaký ten amatérský soubor založit :-).

V současnosti běží na Doniu sbírka na rekonstrukci a dobudování Montessori klubíku. Jaké jsou tvé vize, kde by klubík mohl být třeba za deset let?

Jsem ráda, že jsme Montyho rozjeli a nabídli rodičům možnost Montessori předškolního vzdělávání. Chci reagovat na potřeby rodičů a vytvářet skutečnou Montessori školku, která bude otevřena každý den, bude pro rodiče finančně únosná a přispěje k budování Montessori komunity.

Mám představu školky, která bude zároveň rodinným centrem. Rodiče budou moci chodit některé dny s nejmenšími dětmi do centra a pak pomalu přejít do školky. Nebude chybět nabídka setkávání, popovídání u kávy a vzdělávání pro rodiče i veřejnost v oblasti Montessori pedagogiky, psychologie, výchovy… Budujeme místo, kde bude dobře rodičům i dětem.

Pokud chcete vznik Montessori klubíku podpořit, můžete přispět do právě probíhající sbírky na rekonstrukci prostor: https://www.donio.cz/montessori