Pracujeme, pauzujeme, neleníme?

Přemýšlela jsem nad titulkem. A přemýšlím i nad textem.

Za hodinu mně čeká odpolední směna a tak sedím, konečně přestěhovaná, v pracovním koutku své podkrovní kuchyně. Women of Jeseníky už mi několik týdnů stojí a napadá mě, že cokoliv teď napíši může vyznít jako stěžování si, což je… mylné.

Pokud tedy čtete, představte si, že mám skvělou náladu, usmívám se a jen dávám na vědomí svým čtenářům, proč tyto stránky nezdobí další slova výjimečných žen.

…

Ve zkratce by se dalo napsat, že aby web fungoval, musí mu svůj čas věnovat nejen autoři, ale i respondentky.

Hotových osm rozhovorů je rozeslaných a  jeden navíc stojí delší dobu rozepsaný u mě. Osm rozhovorů jsem stihla odeslat k autorizaci ještě do poloviny května, protože mi bylo jasné, že jakmile začne lázeňská sezóna a obecně léto, bude to i s tím mým časem bláznivé. Bohužel žádný z rozhovorů se mi zatím nevrátil zpět, většina těch žen je plně zaměstnaných a ve svém volném čase se věnují rodině, případně jiným aktivitám.

Jelikož chci dělat web s radostí, s tou pozitivní energií jakou jsem do toho vkládala od začátku, přestala jsem se „konečně honit za dalšími interview“ jen abych vyplnila mezeru ve vydávacím dnu. Ono to stejně nefungovalo a neautorizované rozhovory se mi začaly pouze hromadit, aniž bych je mohla veřejně sdílet.

Také jsem zaměstnaná, mám spoustu svých aktivit, kterým budu věnovat spoustu času a než abych se z toho, jak se říká, zbláznila, počkám, až se mi některá žena ozve a dá mi souhlas k publikování již hotových textů.

Women of Jeseníky nekončí, nevzdávám to… 🙂