Natálku jsem poznala, když jí bylo třináct. Přišla tehdy na trénink jesenických futsalistek a hned nás okouzlila svými schopnostmi na míči. V AC Gamaspol jsme spolu vyrůstali několik let, díky čemuž jsme se stali kamarádkami a já měla příležitost poznat hned několik jejich tváří. Byla to nadšená fotbalistka, šikovná violoncellistka a popravdě trochu mizerná matematička. I přesto, že v sobě měla kus krásy, talentu a vůle, působila dosti uzavřeně, až příliš nejistě, což se promítlo i do poruchy příjmu potravy, o které se v rozhovoru krátce zmiňuje. Pak jsem jí díky svému studiu v Brně delší dobu neviděla. To až jednou se mi zobrazilo video, kde Natálka zpívá. Samozřejmě…