Women of Jeseníky má za sebou čtvrt roku. Je to úplně jinak, než by řekl Armstrong. Malý (mini-miniaturní) krok pro lidstvo, velký skok pro mě. Ačkoliv jsem se po návratu z Brna rozhodla na Jesenicko dívat se víc pozitivníma očima, až tyto tři měsíce mi otevřely dveře ke spoustě příležitostí a k úžasným lidem, přitom na další dveře klepu. Jsou tady dvě (i více) samozřejmě. Samozřejmě toho pozitivního si nevšímám jen díky WoJ. Za mnohé vděčím své rodině, vzpomenout musím spolek Sudetikus i svou práci. Druhým samozřejmě je to, že nejsem natolik naivní, abych vnímala region jen pozitivně.  Myslím, že už jsem někdy napsala, že jsem člověk, který si všímá…