Pavla Michálková: Bižuterní dráty a korálky jsem vyměnila za stříbro a minerály

Když ráno přijdu do práce a rozsvítím světla, jedna z vitrín se oslnivě zablyští. Jsou v ní nádherné šperky, které na mě působí neskutečnou silou. Vždycky si je spojuji se živly. Zemí, vzduchem, ohněm a vodou.

Sem tam nám do Vinckovo kafe přiveze Anička nové. To je zvláštní příležitost. Celý ten obrazec barev se rázem promění a objeví se nové příběhy. Každý ze šperků nějaký má.

U nás v kavárně jsem pak viděla, koho si šperky vybraly. Přesto mě spíš zajímalo, kdo jim dává život.

…

Je to Pavla Michálková. Pětinásobná maminka, která žije v Norsku. A právě tím je také rozhovor specifický, vznikl přes automobilovou vzdálenost 1877 km, čehož si nesmírně vážím.

Jen skrz těch pár emailů nemůže jeden člověk druhého příliš poznat, přesto mám z tohoto dopisního setkání moc dobrý pocit. Takový – v dobrém slova smyslu – éterický. 🙂

Po ukončení vysoké školy jsem byla na mateřské s první dcerou a měla čas vydechnout a zjistit, co mě opravdu baví. Začalo to omotáváním skleněných korálků drátkem, úplně jsem tomu propadla, a pak se šperky začaly kupit. Rozhodli jsme se je prodávat, fotit umělecky a zařídit vlastní e-shop. To byla skvělá zkušenost. Takových e-shopů bylo málo, žádný fler (pozn.: obchodní místo na internetu, kde můžete prodávat a nakupovat výrobky tvořené rukodělnými technikami).

Objednávky se mi hrnuly, takže jsem jela opravdu naplno i s výchovou dalších dětí. Chtěla jsem se zdokonalovat a vyrábět hezčí šperky, proto jsem vyměnila bižuterní dráty a korálky za stříbro a minerály. Otevřely se mi tím téměř nekonečné možnosti výroby šperků.

Dnes jsem zakotvila ve dvou stylech, je to wire wrapping, kdy se tenčím drátkem omotává silnější drátěná kostra, která udává tvar šperku a přidávají se korálky. Šperky vyráběné touto technikou jsou jemné i honosné, romantické šperky.

Druhým je taková rustikální šperkařina, kdy tavím stříbrné pláty nebo usazuji kameny, razím názvy a vznikají tak opravdu zajímavé kousky.

Kupodivu precizní moc nejsem, spíš jednou měř a dvakrát řež:-) Ale u většiny náušnic musím udělat stejnou do páru, takže se snažím. U drátovaných šperků (wire wrapping) může výroba trvat tři až čtyři hodiny. Precizní chceme mít fotky, protože ty jsou první, které zaujmou. Manžel mě učí fotit a upravovat fotky, to mě taky baví.

Kameny kupuji v 99 % hotové. Několikrát jsem si vrtala surové kameny a byla to docela zábava. Už mám docela velkou zásobu kamínků a korálků, moje oblíbená barva je tyrkysová, modrá, zelená, to je asi vidět. Nejoblíbenější minerál mám chryzopras, pro jeho mentolovou barvu a zajímavou kresbu.

Baví mě vyrábět nové a nové šperky podle mých představ a aktuální chuti, takže sériová a zakázková výroba už se nekoná. Osvobodilo mě to, a proto je teď volná tvorba mou radostí.

Dříve jsem tomu věnovala každou volnou chvíli i na úkor rodiny, tolik mě to táhlo. Dnes tvořím v cyklech, vyrobím více kousků, pak focení, zpracování fotek, propagace. Mezitím se učím i jiné nové věci a užívám si rodinný život. Nechávám život plynout.

…

V Česku se stará o prodej moje milá švagrová Anička. Tam se také šperky kupují víc než v Norsku, ale je to tím, že tady prodávám jen v místním obchůdku. Marketing mi moc nejde, musím to napravit. Dá se ale říct, že každý rok je jiný, zvětšuje se počet tvůrců, lidé kupují šperky i v zahraničí, je těžší si najít zákazníka. Nejvíce lidi zaujme, když vás trochu znají a souzní s vámi. Proto jsem udělala i blog o tom, jak a pro co žiju.

Jak bych porovnala svou tvorbu „ českou“ a současnou „norskou“? Určitě tvořím s větší chutí a radostí, protože dělám originály. Taky se pouštím do nových věcí, ale to je asi přirozený vývoj a čekal by mne kdekoli.

…

Co znamená Melantril? Melantril je takové pohádkové vílí jméno, které jsme si pro mě s mužem vymysleli v mládí. Odráží svět fantazie a snění, ve kterém jsme opravdu žili, když jsme si byli nablízku. Měli jste někdy pocit, že vaše jméno je jen administrativní záležitost? Že neodráží povahu vaší duše? Dřív to jméno patřilo mně, teď už je to značka šperků, které si žijí svým životem.

…

Inspirují mě tvary a barvy. Často říkám, že mě inspiruje příroda kolem mě. Ale není to tak přímočaré, vidím vodopád a udělám kaskádové náušnice z křišťálu…

Vidím vodopád a vnímám jeho krásu, jeho sílu. Vnímám, že když neprší, je z něj jen říčka stékající z hor. Vnímám, že ve mně probouzí pocit hluboké radosti. A to stejné chci zažít, když šperk dokončím a prohlížím si ho, cítím radost z krásy.

Při tvorbě začínám s nějakou představou, hodně si kreslím, ale postupně mě to vede se přizpůsobit stříbru a minerálům, které vyberu, dolaďuji za pochodu, takže výsledek je i trochu překvapení. Jméno šperk dostane, až když pracuji s fotkami.

…

Co pro mě znamená Jeseník? Jeseník je místem, kde jsem studovala na gymnáziu a místem, kde jsem prožila roky zamilovanosti. Bylo mi 16 let a seděla jsem na nudné schůzce pro budoucí prváky. Najednou přišel k našemu stolu plavovlasý kluk, který se na něco ptal. Byla to vteřina, možná dvě…

Jako blesk z nebe, jako sprcha, kterou nečekáte, a sebere vám slova z úst, sebere vám rozum a probudí něco neskutečného, co začne růst a kvést a vy jste proti tomu bezmocní. Od té doby uběhlo už 17 let a já jsem hluboce šťastná za to, co jsme všechno prožili a můžeme prožívat i dnes, protože se stal mým manželem a otcem našich 5 dětí.

Jeseník je pro mě místem vzpomínek, místem, kde jsem vnímala vše intenzivně, jak jen se dá, místem kde mé srdce začalo bít jen pro něj.

…

Jak jsme se dostali do Norska? Po letech studií a práce v Praze zkusil manžel požádat o pozici seismologa v Bergenu v Norsku. Bylo to celé impulzivní a rychlé, do půl roku už jsme se stěhovali do malé vesničky u fjordu s horami před i za námi.

Bylo to dech beroucí přijíždět do krajiny zalité sluncem, horami zarostlými zelení, pasoucími se ovcemi, třpytícím se mořem …

Jistě, život v zahraničí, život v Norsku není jen růžový. Deštivé počasí, více tmy v zimě, daleko od rodiny, nový jazyk. Ale i tak je to zkušenost, která nám otevřela obzory. Vesnický život, mnoho výjimečných přátel, výhled do krajiny, sportovní možnosti, osamostatnění se. To jsou věci, které nás posilují.

Když jsme přijeli, podvědomě jsem očekávala, že nás budou brát jako přistěhovalce z chudší země, ale nikdy jsem to nepocítila. Norové jsou dnes vychováváni s důrazem na respekt, rovnost lidí, empatii a pomoc druhým. Milují svoji zemi, jazyk a tradice, ale jsou horliví zjistit, jaké tradice a zvyky jsou ve vaší zemi, jak to u vás chodí a co máte ke štědrovečerní večeři. Vím, že nemohu mluvit obecně, ale já jsem poznala Nory jako vstřícné, otevřené lidi se smyslem pro humor.

Jestli uvažuju o návratu na Jesenicko? Byla jsem zvyklá plánovat jasně a hodně dopředu, ale život mě naučil měnit plány a divit se, co všechno se může stát. Takže možnost, že se vrátíme, je otevřená. Opravili jsme starý statek v Bernarticích, je to opravdu krásné místo s divokou zahradou, blízko rodiny, se spoustou vzpomínek.

…

Můj běžný den…

Jsem doma s dětmi (4, 6, 8, 10 a 13 let). Dvě se učí doma a dvě nejstarší dojíždí do norské školy. Pečuji o dům a děti, učíme se společně norštinu. Postavili jsme chlívek a pořídili tři kozy, které denně dojím. Většina her, které děti vymyslí, je spontánní. Milují, když se mohou samy rozhodovat, jestli si budou číst komiks v norštině, hrát šachy nebo si hrát na zamrzlém potoce pod naším domem. Milují volnost, ale samozřejmě mají dané hranice a povinnosti.

Zapisuji si své sny a přání a občas si je zpětně pročítám. Zjišťuji, co mě pustilo, co se splnilo a co mě ještě čeká. S vděčností hledím zpět a s očekáváním vpřed.