Což takhle dát si čaj? aneb Rozhovor se sestřičkami z Čajovny Slunce

Přesto, že jsem spíš milovník kávy, nepohrdnu ani čajem. V době brněnsko-studentských jsme jich s kamarády měli pár vytipovaných pro herní večery u vodní dýmky. Neurčitě si vybavuji i čajovny, které dříve fungovaly v Jeseníku. Navštívit jsem je však nestihla. Jinak tomu je u Čajovny Slunce. A proto, že mě vždy trochu víc zajímá, co nebo kdo je v pozadí nejrůznějších podniků, dala jsem se do řeči se dvěma sestřičkami z Jesenické nemocnice, Barborou Brožkovou a Věrou Vašinovou…

---

Jak jsme se dostaly k založení čajovny?

V: To si pamatuji úplně přesně. Pracujeme spolu v nemocnici, jsme sestřičky na LDN a měly jsme jeden seminář, po kterém jsme si šli všichni sednout do kavárny. Když jsme z ní odešli, bavili jsme se o tom, jak hezká kavárna to byla. Že bych taky jednou takovou chtěla. A Barča na mě: „Kavárnu ne, těch je tady hodně. Co takhle čajovnu?“

To byl dobrý nápad. Tři měsíce jsme o tom diskutovaly. Pak jsme hledaly prostory a nakonec jsme čajovnu po pěti měsících budování otevřely v červnu loňského roku.

B: Do poslední chvíle jsme to nebraly vážně, ani jsme tomu nevěřily, dokud jsme neobjevily prostory. V nich jsme na všem pracovaly svépomocí. Každý dal ruku k dílu, naši muži, známí i Věrčiny děti. Spousta věcí je také od Věrky z bytu. Je to takový rodinný podnik.

 

 

Co bylo na zakládání nejtěžší?

B: Určitě ta papírová část. Prostory nebyly zkolaudovány k účelu restauračního provozu a navíc nejsme z oboru, takže jsme vůbec nevěděly, kde začít. Na druhou stranu na hygieně nám hodně pomohli, řekli mi, co musíme splnit. Samozřejmě při kolaudaci nebylo vše v pořádku, ale poradili nám, co musíme dodělat, abychom otevřeli v termínu. Každopádně oproti papírové části pak navrhnout vzhled už bylo to nejmenší.

V: Byly tady ale jisté zádrhely, kdy jsme například vytopili čajovnu. Vrtali jsme do zdi a praskla nám trubka, přičemž voda tekla  tak moc, že museli přijet hasiči. Docela nás to zdrželo, než jsme to vytřeli, vysušili. Voda nám zatekla již pod postavená pódia, která jsme museli rozebrat…

 

Kdo stojí za vzhledem vaší čajovny?

B: My obě. Ze začátku jsme si myslely, že bude trochu problém se shodnout v tom, jak má čajovna vypadat. Nakonec se ale ukázal pravý opak. Každá z nás něco vymyslela.

V: Náhodou jsem objevila jednu tapetu, ukázala jsem ji Barče a bylo to. Od té jsme se odvíjely dál barevně i s doplňky. Vůbec jsme se nedohadovaly. To nám do toho spíš kecali chlapi J

B: Ale taky se připojili. Můj přítel nám udělal stoly, Věrčin bar. Pomáhali nám také s různými detaily, i když dekoraci nechali spíš na nás.

V: Museli makat hlavně ručně. Postavit zeď, vytvořit vyhovující sociální zařízení. V tomhle nám vyšel velmi vstříc majitel. Na něho jsme měli skutečně štěstí. Hodně nám pomohl do začátku. Přidal nám místnost na šatnu, kterou vyžaduje hygiena. Dokonce tady vysával, když jsme to vyplavili…

 

Několik čajoven už v Jeseníku bylo…

V: To je pravda, kvůli tomu nás spousta lidí od vlastní čajovny odrazovala. Nás to ale nezajímalo, šly jsme si po svém. Myslím, že se také trochu změnila doba. Předchozí čajovny zde byly v letech, kdy tady nebylo tolik kaváren a kdy lidi nebyli tolik zvyklí chodit si někam posedět. Snad to nyní bude lepší.

B: Uvidíme. Buď to půjde, nebo ne. Lidi se mohou do čajovny naučit chodit, zvyklí jsou zatím spíš na kavárny. Nicméně máme v nabídce i kávu, takže spoléháme, že přijdou. Lákat je může i prostředí, které je jiné než v ostatních podnicích. Je tady klid, přítmí.

 

Pro mě byla čajovna spojena se studentskými léty, vodní dýmkou a deskovými hrami. Jak je to u vás?

V: Neřekla bych, že je to jen o studentech. Chodím do čajovny do Frýdku-Místku, kde jsou všechny věkové skupiny. I u nás si každý najde něco.

B: Mladí si skutečně objednávají vodní dýmky. Chodí k nám ale starší dámy, které už ji také vyzkoušely.

V: Nejvíce k nám chodí ženy. Často relaxují. Sednou si, čtou si knihu a mají na to klid. Všímám si, že prvně přijdou manželky a poté s sebou vezmou i chlapa. U holek je to zase tak, že říkají, že znovu přijdou s mamkou. Kluci chodí většinou v bandě.

 

O jaké čaje je v Jeseníku zájem?

V: Hlavně o ovocné, ty jdou skutečně ve velkém. Pokud přijde větší profík, zkouší černé. Mezi nejoblíbenější patří Turecký med a Maliny v rumu. Původně jsme si mysleli, že budou lidi zkoušet čaje, které si jen tak nedají doma. Hodně lidí si vybírá podle názvu. Andělský čaj jim asociuje anděla. Méně lidí už zajímá, co to obsahuje.

B: Podle mě ne každý dokonce čte obsah čaje a objednává si jen podle názvu.

…

 

Jak pokračujete s prací v nemocnici?

V: Je to náročné. Buď jsme tady, nebo v nemocnici, ale baví nás to a co jsme chtěly, to máme.

B: Než jsme to skloubily a zařídily se, dalo to zabrat. Občas tady obsluhujeme, takže někdy chodíme po nočních, ale dá se to vydržet. Plánovat však musíme hodně dopředu.

 

Je reálné, že byste někdy skončily v nemocnici a věnovaly se jenom čajovně?

V: Kdyby se něco stalo, určitě skončit můžu. Už jsem tam dvacet let. Nicméně obě jsme zdravotnice…

B: U mě ne. V nemocnici chci pracovat, dokonce chci ještě dál studovat v oboru sestra. Čajovně se nicméně budu věnovat naplno. Dá se to skloubit, když já nemám děti a Věrka je má velké.

 

Nenapadlo vás, že byste si čajovnu otevřely právě v nemocnici?

B: Vůbec. Jsme rádi, že si od nemocnice hlavně psychicky odpočineme. Upřímně mě ani nenapadá, kde by se tam čajovna umístila.

 

Co má práce v čajovně a nemocnici společného kromě vás dvou?

V: Rozhodně práci a komunikaci s lidmi.

B: Jinak jsme čajovnu vytvořili hlavně proto, že je to práce úplně jiná než v nemocnici. Je tady ticho, klid, odpočinek.

V: Když se tady někdo snaží spěchat, vysvětlím jim, že jsou v čajovně. Že to je místo harmonie a rozhodně není kam spěchat. Většina to chápe, samozřejmě se ale najdou tací, kdo si myslí, že to servírce trvá. Přitom všechny čaje se musí louhovat specifickou dobu, aby byly skutečně dobře připravené. Když jich připravujeme pět různých, holt to chvíli trvá.

 

Hledáte někoho na výpomoc nebo máte dostatek brigádníků?

B: Máme hodně zájemců, brigádníků. Hodně lidí se nám už v čajovně také vystřídalo. Na druhou stranu je těžké najít někoho spolehlivého. Až by mě nenapadlo, že v podnikání bude nejtěžší vyjít se zaměstnanci.

V: Je pravda, že s některými jsme si zažily svoje. Dělali si, co chtěli. Nedělali své povinnosti, zavírali dříve, dokonce se nám stalo, že jedna holčina si odešla vyřizovat své věci do města a čajovnu nechala hlídat hosty. Mohly bychom o tom napsat knížku. Vždycky jsem si myslela, že když já jsem poctivá, musí být všichni, jenže pak se divíte.

B: Já od nich věkově nebyla daleko a nerozuměla jsem, jak si to kdo může dovolit.

V: Je však třeba říci, že nám naopak v dobrém hodně pomáhají holky z práce. Zvlášť na začátku jsme třeba měly problém vyzvedávat sushi, tak pro ně chodil snad každý.

…

Jak se vzděláváte v rámci čajové kultury?

V: Chtěli bychom se dále vzdělávat. Tenhle rok se určitě zúčastníme kurzů, nejen co se týká přípravy čaje, ale i hygieny a podnikatelských základů. Já už jsem něco absolvovala ve Frýdku-Místku, zbytek spíš studujeme samy.

 

Jaké máte plány s čajovnou?

B: Sem tam se snažíme udělat koncert nebo nějakou přednášku. Do budoucna bychom však chtěly mít aspoň jednou za měsíc nějakou akci. Taky jsem si zjišťovala věci ohledně degustací čaje i degustací tabáků, to v Jeseníku snad ještě nikdy nebylo.

V: Zároveň pomalu rozšiřujeme nabídku čajů. Aby ten, kdo chodí pravidelně, měl stále z čeho vybírat. Hodně lidí se ptá, jestli se u nás dají čaje koupit. V čajovnách to bývá běžné, my ale musíme zjistit, jaké jsou podmínky prodeje.

 

 

Když jste zmínily kulturu, jak plánujete program?

B: Buď se nám někdo ozve, nebo oslovuji ty, které znám. Takhle jsme uspořádaly například koncert kapely Ňijak. Prostory tady sice nejsou velké, ale atmosféra pro akustické koncerty je skvělá.

V: Jinak nám program zaplňují spíš oslavy. Jak narozenin, tak konce roku. Taky se tu pořádaly vánoční večírky.

 

Máte nějaké historky od čaje?

V: Kromě vytopení čajovny a příhod se zaměstnanci? J Určitě se něco najde.

B: Mně sem třeba přišla paní a objednala si sklenici horké vody. Čaj nechtěla, prý pije jedině svůj, který si dala do té vody. Pak prostě vstala a odešla bez zaplacení. No aspoň se k nám podívala. Lidi jsou různí, podruhé už bych to jen tak nenechala, s takovým podnikáním bychom dlouho nevydržely. 🙂 

 

Co byste dělaly, kdybyste neměly čajovnu?

V: Poflakovaly bychom se 🙂

Ne, beru to tak, že mi odešly děti z domu a dostudovala jsem školu. Najednou jsem neměla co dělat, tak jsem přemýšlela, že si najdu druhou práci. Naštěstí přišla Barča s nápadem. Jinak Barča by si asi užívala mládí.

B: Je pravda, že to je dospělejší život. Povinnosti, ale ty se mi v životě neztratí.