O nápadu…

„Pokud nemá autor co napsat do svého deníku o nápadu, který právě prověřuje, nebude mít co napsat ani do své budoucí novely.“                                                                           Markéta Doležalová, Tvůrčí psaní 2

 

Sedím v jedné z jesenických kaváren a přemýšlím nad tím, kdy se zrodil nápad na Women of Jeseníky. Blog jsem spustila na Nový rok, první rozhovor jsem vedla už v listopadu roku předchozího. Kde se ale vzala ta myšlenka? Podle deníku, kam píšu všechny své nápady, by se to dalo datovat od října.

Tehdy jsem jednoduše napsala Women of Jeseníky. Nadpis jsem podtrhla dvakrát – modře.

Následoval jednoduchý popisek: blog o zajímavých ženách jesenického regionu; a několik odrážek pod ním.

Když jsem v roce 2010 poprvé spatřila Humans of New York, vůbec by mě nenapadlo, že se jednou stane inspirací. Humans of New York začal jako fotografický projekt. Jeho cílem bylo vyfotit deset tisíc Newyorčanů a vytvořit tak netradiční katalog obyvatel města.  Už tehdy dělal fotograf se svými „modely“ malé interview, aby k jejich portrétům připojil citace a krátké příběhy z jejich života.

Obrazy s textem společně daly za vznik blogu (později také knihám), který nyní na sociálních sítích sleduje více než milion lidí. Kromě toho se staly námětem pro vznik dalších podobných projektů. Jen v České republice lze zmínit třeba Humans of – Prague, – Brno,  – Ostrava, – Olomouc.

V menším, ale o nic méně významném měřítku, dělají projekty Humans of … i různé organizace a instituce. Sama jsem se náhodou stala součástí celofakultního Humans of FSS, a to jako respondent.

Zpětně si uvědomuji, že také tato zkušenost se stala impulsem pro spuštění vlastního projektu. Malý tým aktivních studentů představoval a nadále představuje zaměstnance a své spolužáky z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, „protože nikdy není na škodu dozvědět se něco více o lidech, se kterými se potkáváte v atriu nebo ve výtahu.“ A vskutku každý z těch příběhu byl inspirativní.

Nápad na Women of Jeseníky vznikl skutečně v říjnu. Ten měsíc jsem se po necelých pěti letech přestěhovala z Brna zpět do Jeseníku. Asi zatím patřím mezi jednoho z mála mladých lidí, kteří se sem toužili vrátit. Ovšem ne vždycky tomu tak bylo.

Odcházela jsem s myšlenkou, že tady nic není. Že jsme zapadlý kraj, bez práce, bez možností. Jihomoravská metropole, kde jsem se studijně a pracovně nezastavila, se stala ideálním místem k životu.

Pak ale nastala ta změna. Jeseník se jakoby začal otevírat. Nebo jsem možná jen pořádně otevřela oči a začala se zajímat o dění v regionu, a když pořádně otevřete oči vy, všimnete si toho taky.

Když se mě pak někdo zeptal, co bych chtěla v Jeseníku dělat, měla jsem jasno. Laicky řečeno jsem chtěla přivézt kousek svých zvyklostí z velkého města s sebou. Podílet se na veřejném dění, být aktivní, zajímat se. Women of Jeseníky je jeden z dílčích způsobů, jak toho dosáhnout.

Chtěla jsem poznat, kdo tady stojí za úžasnými projekty, kdo se dokázal prosadit a hlavně jak toho dosáhl.  Podle mého názoru je každý člověk součástí úžasného příběhu, vždyť právě tato myšlenka mě vedla ke studiu novinařiny, a každý tento jednotlivý příběh stojí za zaznamenání. Můžeme si z něj vzít ponaučení, může být pro nás inspirací, motivací. Nebo nás může jen fascinovat.

A chtěla jsem ty lidi nejen poznat, ale také ukázat. Chtěla jsem, aby se stali impulsem pro ty, v nichž zatím vítězí strach nad odvahou. Odvahou něco začít dělat, něco tvořit, ukázat se. V každém z nás je totiž kus talentu, ale je jen na nás, zda se jej rozhodneme zužitkovat. Těch pár žen, se kterými jsem se doposud setkala právě kvůli Women of Jeseníky, dokázaly strach porazit.

Z našeho regionu, kteří mnozí lidé nazývají zapomenutým, zapadlým (fanoušci Game of Thrones také používají spojení „behind the wall“) a drsným, totiž pochází úžasní lidé (a spousta z nich jsou ženy). Žijí zde a dělají naše město a náš kraj lepším a zajímavým. Můj partner by hned vzpomněl Mahátmu Gándhího: „Buď sám tou změnou, kterou chceš ve světě vidět“. Já k tomu připojím ještě jeden Gándhího citát: „Bez činu zůstává i nejkrásnější myšlenka bezcennou“. A oni jsou tou změnou, kterou ne všichni zatím vidí, a jejich myšlenky jsou cenné, protože nezůstávají bez činu.

Proč jsem si ale zvolila psát o ženách?

Mnohdy jim nebývá věnováno tolik pozornosti, kolik by si zasloužily (přeci jen úspěchy jesenických fotbalistů či futsalistů a dalších sportovců očím tolik skryty nezůstávají). Možná že ani samy ženy nemají čas se kvůli rodině prezentovat, možná by je samotné ani nenapadlo chlubit se svými úspěchy.

Také proto, že je na čase ukázat, že drsný jesenický kraj není jen pro chlapy, ale že tady veřejným děním hýbou i ženy, které jsou inteligentní, talentované, krásné a sexy a rozhodně je chcete poznat i vy….

1 komentář u „O nápadu…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *