K Mezinárodnímu dni žen…

 

Psát na stránkách o ženách k Mezinárodnímu dni žen je pro mě nelehký úkol. Nelehký a zodpovědný, pokud si uvědomím vše, čeho se (NEJEN!) tento den týká. Že to není jen o kytce koupené přítelkyním, ženám, sestrám, maminkám, kolegyním… Je to nelehký úkol zvlášť, když vám v hlavě běží myšlenky na všechny ty boje za práva, za „vyslyšení hlasu“, za rovnocennost, za spravedlnost.

Organizace spojených národů stanovila tento den mezinárodně uznávaným svátkem v roce 1975, již dříve ho však slavili například socialistická hnutí. Nyní OSN jako jedna z mnoha organizací každoročně zviditelní některé z klíčových témat. Pro letošní 8. březen bylo vybráno:

 

Čas je nyní: venkovští a městští aktivisté transformují život žen. „

 

Toto téma souvisí mimo jiné s mnoha kampaněmi, za letošní rok lze zmínit například #MeToo a #TimesUp, které znovu otevírají otázky sexuálního obtěžování, ale i rovných příležitostí, rovného odměňování, či ženské politické reprezentace. OSN se navíc zvlášť rozhodlo „upozorňovat na práva a aktivismus venkovských žen, které tvoří více než čtvrtinu světové populace a stojí každou mírou za rozvojem.“

 

Dnes jsem ale chtěla psát úplně o něčem jiném. Můj pracovní režim mi říkal, že je čtvrtek, nikoliv 8. březen. Facebookové album „Příště…“ jsem měla doplnit o další ilustraci, která naláká na nedělní rozhovor s výtvarnicí Zuzanou Syrovcovou. Namísto skenování obrázku jsem však poslala email do Jesenického týdeníku. V předmětu stálo „O nás“.

Women of Jeseníky v tištěné podobě?

Dokázala jsem si to představit po několika měsících vydávání, ne po dvou. Ale ta možnost tady je. Dostat netradiční, ne typicky žurnalistické rozhovory na hmatatelné stránky novin, a tak rozšířit malé příběhy ze života výjimečných žen dál, zejména do okrajových koutů Jesenicka, tam kde není internet. Mezi starší čtenáře.

Byla bych moc ráda, kdyby se toto zadařilo. Důvodem je právě rozšíření k dalším čtenářům a fakt, že novinové stránky v současné době potřebují pozitivní příspěvky navíc.

Proč o tom píšu, když teprve existuje možnost a není to jisté? Možná je to má nejistota s ohlasem, i když mám požehnání všech doposud představených žen.

Projekt jsem vymýšlela jako neziskový a tím stále zůstává. Funguje na zcela dobrovolné bázi. Otázky mi občas pomáhá vymyslet přítel, korekturu přenechávám mamince. Také by nevznikl bez času, který mi ženy věnovaly. Až na jeden rozhovor psaný emailově z Norska se všechna setkání uskutečnila osobně a vždy to pro mě bylo výjimečné. Vždyť jen tento příspěvek píšu po dvou hodinách v kavárně a dvou milých setkáních, které obohatí tento blog o téma ženy a sport, dokonce vrcholový sport.

Pokud by nám vyšlo vydávání v Jesenickém týdeníku, získaly by Women of Jeseníky svůj první finanční obnos. Ten bych pak ráda využila na provoz webových stránek, případně se mi v hlavě rodí spousta nápadů, kam s projektem směřovat dále. Jak ukázat, že ty ženský jesenický to fakt umí. Jen to nechci „přepálit“ hned ze začátku, vše má svůj čas…

 

Abych se vrátila k úvodu. Chtěla bych vyzvat své okolí k aktivitě, k aktivismu. Když jsme se na vysoké škole „učili“ environmentální bezpečnost, byla jedna věta, kterou si pamatoval každý v mém ročníku.

 

„Mysli globálně, jednej lokálně.“

 

Ve skutečnosti se to však může vztahovat k čemukoliv, co děláme. Ať už k ochraně životního prostředí, podpoře ženských, či obecně lidských práv, podpoře rozvoje. Nespoléhejme na to, že za nás bude konat někdo jiný někde jinde. Pokud máme tu možnost, že náš hlas jde slyšet, buďme za ni rádi a využijme ji k tomu, aby jej někdo slyšel.

 

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *